TARASIN

neděle 12. října 2014

Elektromotor

ELEKTROMOTOR

Elektromotor se skládá ze dvou částí a to statoru a rotoru. Stator je ta část, která se nehýbe a rotor je pohybující se část elektromotoru. Elektrická energie se zde přeměňuje na pohybovou energii té části , která se pohybuje. Tato energie pak uvede do pohybu jiná zařízení.

Využití v : pračce, motorech aut, ve vysavačích, nejrůznějších hračkách, ve (vrtulovém) větráčku, motorech tramvají či lokomotiv. Zde všude se využívá stejnosměrného elektromotoru.

Rozložený model elektromotoru:

STATOR

Skládá se ze dvou stálých magnetů nebo elektromagnetů. K rotoru je jeden magnet otočen severním pólem a druhý magnet jižním pólem.

Stator se stálými magnety:

ROTOR

Rotor se skládá z cívky, či více cívek obtočených kolem jader z magneticky měkké oceli. Změnu polarity cívky zajišťuje komutátor.

Rotor s více cívkami (v levé části obrázku je vidět komutátor):

KOMUTÁTOR

Skládá se ze dvou protilehlých poloprstenců na rotoru. Ke komutátoru jsou připojeny konce cívky, každá k jinému poloprstenci. V případě, že cívek je více, komutátor se dělí na více dílů než dva. Jednotlivé mezery v komutátoru spojuje vždy nevodivý materiál. Ostatní části se vyrábí z elektricky vodivého materiálu. Nepohyblivou část komutátoru tvoří kartáčky. Tyto kartáčky svoji polaritu nikdy nemění, mění je vodivá část komutátoru, která se točí. Ta nakonec změní polaritu cívky i s kovem, okolo něhož je cívka omotaná.

Komutátory určené na více cívek:

Informace jsem čerpal z učebnice fyziky pro 9. ročník základní školy od nakladatelství Prometheus, od svého taťky a z Wikipedie.

pondělí 15. září 2014

Vědecký jarmark

Na vědeckém jarmarku bylo mnoho pěkných míst s ukázkami vědy, ale mě se líbil stánek VŠCHT. V tomto stánku se ukazovali různé zajímavé věci, ke kterým se člověk často nedostane. Ukázali nám parní stroj, který však namísto uhlí fungoval za malé pomoci člověka na tekutý dusík. Tekutý dusík byl v tomto stánku zastoupen všemi možnými pokusy, a proto jsme byli poučeni o zajímavých faktech z chemie. Moc se mi líbilo, že kromě slovního vysvětlení chemických reakcí nám ukázali mnohé zajímavé pokusy v reálu, což je mnohem akčnější i naučnější. Viděli jsme co udělá tekutý dusík s nafouknutým balónkem nebo s naší rukou. A tady bych se pozastavil, protože jak se říká, náhody se stávají a možná by některé pokusy neměli studenti dělat. Jde hlavně o nebezpečné ukázky z chemie s tekutým dusíkem, jako polévání holých rukou zvědavých návštěvníků, kteří si tuto ukázku chemie nechají na sobě s nadšením odzkoušet (s ujištěním studentů o bezpečnosti za určitých podmínek). Ale ani sami studenti si moc pozor při pokusech nedávali. Rozhodně bych zvýšil opatrnost při všech nějakým způsobem nebezpečných pokusech. Zvětšil bych odstup návštěvníků od stolku a prezentující studenti by měli nosit nějaký oblek, kterým by tekutý dusík neprotekl a neškodila by jim maska proti chemikáliím. Nemohu ovšem tvrdit, že by neměli nic, co by je před chemikáliemi chránilo. Měli však jen brýle a zbytek, jako je oblek proti chemikáliím neměli.

Tekutý dusík v nádobě.

Parní stroj a jeho zásobování tekutým dusíkem.

Účinek tekutého dusíku na balónek.

středa 11. června 2014

Projekt - můj hudební nástroj

Zvuk a můj hudební nástroj

Z čeho a pomocí čeho byl hudební nástroj sestaven

K výrobě a zhotovení jsem potřeboval : plastové nádoby, dva kusy dřeva, lepicí pásku, alobal a nůžky.

Hodnocení práce

Pracovalo se mi dobře, výroba byla zajímavá. Prvně jsem nevěděl čím plastové nádoby vzhledově vylepšit. Nakonec se řešení našlo v podobě dvou dřevěných tyčí, které byly pokryty alobalem. A tak se podařilo hudební nástroj sestavit do konečné podoby.

Postup práce

1) Našel jsem si potřebné věci k výrobě hudebního nástroje.

2) Lepicí páskou jsem k sobě připevnil plastové nádoby.

3) Připravil jsem si zbytek věcí k výrobě hudebního nástroje.

4) Přiřadil jsem k plastovým nádobám dřevěnou tyč.

5) Nyní jsem dřevěnou tyč pokryl alobalem a lepicí páskou připevnil k plastovým nádobám.

6) Další tyč jsem rovněž pokryl alobalem.

7) Tyč jsem po pokrytí alobalem připevnil lepenkou ke plastovým nádobám a hudební nástroj byl hotový. Do poslední nádoby zprava bylo nutné doplnit vodu.